ŠTĚPÁN KOPŘIVA PŘICHÁZÍ S MODERNÍM ČESKÝM NOIREM – S RYCHLOPALBOU!
Právě vychází nejočekávanější kriminálka milovníků a znalců detektivního žánru. Co byste dělali, kdyby u vás jednoho večera zazvonila policie a sdělila vám, že už několik let ubližujete vlastnímu dítěti a nevíte o tom? Co byste dělali, kdyby vám psychiatři řekli, že trpíte poruchou osobnosti a zavřeli vás do blázince? Bratr obviněné s tím hodlá bojovat. Nedá se přímo říct, že by si najal detektiva. Spíš si tak trochu pronajme policajta.
Úspěšný český autor přichází s monumentálním útokem na detektivní žánr. Spisovatel, překladatel a televizní i filmový scenárista Štěpán Kopřiva je nejen pojmem mezi literárními znalci, ale patří i mezi nejúspěšnější české autory. A úspěch má i v zahraničí - jeho Nitro těžkne glycerínem vyšlo v pěti dalších zemích. Doteď se sice věnoval především akčnímu žánru s nádechem fantastiky (v čemž úspěšně konkuroval i Jiřímu Kulhánkovi), ovšem románem Rychlopalba vstoupil do nových vod. Napsal moderní kriminální román z českého prostředí. A jelikož Štěpán Kopřiva má nejen detektivní literaturu v malíčku, ale i literární zkušenosti a navíc důkladnou znalost tématu, vzniklo dílo, které se vyrovná jakýmkoliv severským kriminálkám. Strhující román, ve které se spojuje vliv policejních detektivek (typu McBainova 87. revíru) s moderním noirem. Což není věc, která by u nás byla zrovna obvyklá.
„Češi mají detektivky rádi,“ říká šéfredaktor Crwe a příznivec moderních kriminálek Jiří Pavlovský „ale většina děl českých autorů se drží stylově v minulosti. Ať už se jedná o návraty k anglické škole, k porevolučním kritickým sondám, či týmovým seriálům typu Malý pitaval z velkého města. Rychlopalba Štěpána Kopřivy jde jinam. Od klasické policejní kriminálky přechází postupně čím dál více do noiru. Hrdina tu není neomylný zástupce zákona, za kterým stojí státní aparát, ale chybující člověk vlečený událostmi – který se ale odmítá vzdát.“
Štěpán Kopřiva v Rychlopalbě úspěšně převádí detektivku do jednadvacátého století a přidává se tím k jejímu modernímu proudu, který je momentálně v centru pozornosti čtenářů i filmařů. Proudu, ve kterém vyniká kupříkladu James Ellroy (L. A. - Přísně tajné), Dennis Lehane (Gone, Baby, Gone) či Richard Stark (Odplata), a do kterého se řadí i kultovní seriály jako Breaking Bad (Perníkový táta), Shield (Policejní odznak) a Wire (Špína Baltimoru). Ostatně, i když je tohle jeho první „čistá“ kriminálka, už jedna z minulých knih Štěpána Kopřivy, Holomráz, byla poctou temným a stále zfilmovávaným thrillerům Cornella Woolriche (Okno do dvora, Nevěsta v černém) – jen jejich stísňující atmosféru originálně převedla do fantasy světa.
I když je Rychlopalba fascinující kriminální drama se vším, co k tomu patří, přesto se soustředí především na postavy a emoce. I proto to označení za noir. U moderního noiru není zdaleka tak jasné rozdělení postav na dobro a zlo, nejsou tu postavené jasné směrovky. Stejně tak u románu Štěpána Kopřivy budou čtenáři stavěni před ustavičné volby. Dokdy budou hrdinovi držet palce? Co všechno může člověk obětovat, když jde o osud mladé dívky?
Přesto ale Štěpán Kopřiva neztrácí svůj typický nadhled a talent na skvělé hlášky. A i cit pro práci policie, která v jeho podání vypadá tak věrohodně, že o tom mohou televizní seriály jen snít. Možná i proto, že se nesoustředí na esa kriminálky, ale spíš na unavené chlápky, co uklidňují manželské spory, rozhánějí rvačky v hospodách a legitimují ukrajinské dělníky. Na obyčejné lidi, kteří neberou svou funkci jako poslání, ale čistě jako špatně placenou a okolím dost nenáviděnou práci. Odborník na českou detektivku, Michal Jareš, dokonce prohlašuje, že: „Rychlopalba Štěpána Kopřivy je jako zimní gumy - patří k nutné výbavě.“ S tím nám nezbývá než plně souhlasit. S Rychlopalbou přichází kniha, která má šanci stát se tváří moderní české kriminální literatury. Kniha, která říká, že po dlouhé době by se mohlo k autorům jako byl Erben, Kačírková, Prošková či Velinský, přidat nové jméno: Kopřiva.
red:jajy / foto:czppraha-jj / zdroj:TZ-Margareta Vojtkova