Expedition Desert 2014: Tanger – Dakhla//4.část

Počtvrté nahlédneme do deníku velitele Expedice, pana Davida Roháče.

12.11. Naši přátelé v kempu Les Jardins de Zagora pro nás na rozloučenou připravili slavnostní večeři, kterou jsme se pomyslně rozloučili s dočasným pohodlím aphostinnotí.

Po opuštění Zagory, na jihu Maroka, jsme se vydali směrem k jezerům Iriki. Cesta k nim není vůbec jednoduchá; hodně kamenitá pista - asi 70 km dlouhá, řádně prověřila podvozky našich Land Roverů a ve vozech přeskupila vše, co nebylo řádně přikurtováno. Na jeden zátah jsme to nedali, a tak bylo nutné udělat další bivak, během něhož jsme si užili první oheň na naší expedici. Následující den jsme k jezerům Iriki dojeli. Úžasně rozlehlá a rovná plocha vyschlého dna jezera, kde již 10 nepršelo, nás zlákala k rychlé souběžné jízdě všech 5 Defendrů. Výjimečně skvělý zážitek jsme si patřičně užili, bohužel se tahle jízda neobešla bez následků ... U jednoho z Defenderů se objevily problémy s chodem motoru a vynechával mu jeden válec.

Dojeli jsme tedy klidnou jízdou do Foum Zguide, kde - posilněni dobrým čajem, jsme začali řešit, co s handicapovaným Defenderem. Po zvážení všech možností a telefonování do servisu, jsme se raději rozhodli k návratu do Zagory. Tam na nás před městem čekal pracovník dakarské asistence ze servisu ALI NASIR a odvedl nás městem přímo do servisu.

Vše se odehrávalo ve večerních hodinách a v arabském duchu, ale ani to zde není problém, pokud někdo potřebuje pomoci v nouzi. Nicméně jsme byli nuceni čekat do druhého dne na náhradní díl. Dobu čekání jsme rádi využili k návratu do oblíbeného kempu LES JARDINS DE ZAGORA.

Poté, co byl Defender opět v plné síle, jsme mohli zamířit směr Tata a tím se zase kousek přiblížit Západní Sahaře.

14.11. Po odjezdu ze Zagory na nás čekaly dva dny zhruba 800 kilometrů dlouhých asfaltových přesunů směrem na jih,. Jízda takovým terénem není zrovna šálek kávy pro naše offroady, ale bereme to jako nutnost v rámci ušetření času, jak se co nejrychleji přiblížit Západní Sahaře.

Ale ani rychlý přesun po asfaltu není zárukou, že se na místo dostaneme bez komplikací. Jak se později ukázalo, pohyb kolony 5 Land Roverů v jižní části Maroka, v kombinaci s blízkostí Alžírské hranice, může přinést řadu nepříjemných situací. Na silnicích se začaly častěji objevovat policejní check pointy, na kterých jsme byli pořád dokola kontrolováni a dotazováni na účel naší cesty a okolnosti s ní spojené.

I když byly takové kontroly nepříjemné a samozřejmě docela zdržovaly, v podstatě prošly hladce. V úzkých jsme se ocitli na jedné s kontrol mezi městy Assa a Zag, kde nám nedovolili pokračovat v našem směru. Policie argumentovala tím, že se jedná o opatření pro naši bezpečnost kvůli údajně zaminované pistě, po které jsme potřebovali projet. Nezbývalo, než toto nařízení respektovat, otočit se a hledat alternativní trasu, což v tomto případě znamenalo zajížďku 200 km. Že těmto kontrolám tady věnují velkou pozornost, jsme zjistili na každém dalším check pointu. Všude totiž o nás věděli naprosto všechno podstatné, včetně počtu osob a našich SPZ. A tak jsme pod drobnohledem dojeli až do TAN TANU, na pobřeží Atlantského oceánu. Zakempovali jsme a dnes se pokusíme o přesun do El Smaray, což už je Západní Sahara.

red: fel / Zdroj: Kloboukfilm, Foto: David Roháč