Christian Tode - fotograf ženského světa

Tímto světem rád  proplouvá a sám - skrytý za objektivem svého aparátu - loví záblesky  vizuálních zpráv, které jeho modely vysílají do světa a jemu  samotnému. Hledáčkem neúnavně loví skrytá tajemství, které mu jeho  modely sdělují svými gesty a výrazy těla i obličeje.

CHRISTIAN TODE *1961,

Ve čtrnácti letech jsem dostal od otce k narozeninám svůj první  fotoaparát Flexaret. Už předtím jsem mu pomáhal v komoře - míchal  vývojky, ustalovače a tónovače..... takže poté už vlastně nic nebránilo tomu, abych se hned s  kamarádem vrhl na focení...Po několika letech fotografických začátků, ale hlavně čtení po nocích,  se mi postupně zhoršoval zrak - jako mnohému vášnivému čtenáři. Takhle jsem se přes knihy dopracoval k mnoha dioptriím a fotografie šla stranou. Zůstalo jen focení pro zábavu a na autofokus. Pak přišla doba digitálních fotoaparátů. Fotografování digitálem mě ve svém počátku  nadchlo. Jak snadno člověk hned věděl co a jak vyfotil a ta snadnost pořízení výsledné fotografie! Po třech letech strávených v elektronickém světě, kde jsem – přiznám se - nebyl a stále nejsem tak úplně doma, se v jednom týdnu přihodilo několik událostí, které mne přesvědčily o návratu ke klasickému negativu. Dostal jsem jedno z čísel časopisu B&W, kde byly krásné černobílé fotografie z 50-tých let zobrazující atmosféru amerických nočních hudebních klubů té doby. Potom odešel můj děda a já jsem v jeho „pokladech“ našel několik skleněných fotografických desek, ze kterých mi bylo hned jasné, oč se jedná a jak asi staré ty desky jsou. Následně jsem se zúčastnil představení tehdy nového digitálního Hasselbladu H1. Tam jsem měl možnost setkat se s odborníky a zeptat se jich, zda media, na která se dnes ukládají fotografie, budou existovat ještě třeba za 70 let a budou k přečtení - jak do kvality, tak i do schopnosti budoucích SW.

Chtěl jsem zkrátka - přiznám se bez mučení - aby po mně něco zůstalo i za těch 70 let, byť třeba jen pro moji rodinu. A protože odpovědi byly záporné, vrátil jsem se po letech opět ke klasice. Fotografie a proces fotografování v sobě ukrývá spoustu krás a příjemného objevování. Pro mě je to hlavně tajuplný svět dialogu mezi autorem a modelem a následně mezi výslednou fotografií a divákem. Svět, který vám dovoluje bez studu nahlédnout do cizích očí. Věřím, že každý jeden z nás má ve fotografii svého boha nebo fenomén, kterému  
mnohé podřizuje. Pro mě je tímto fenoménem přírodní světlo, se kterým pracuji nejraději a nejvíce. Většina mých fotografií je z mimoateliérového prostředí, ve kterém se cítím jako tvůrce nejlépe. Zvolil jsem si cestu směřující k tradicím. Míra svobody, která nás dnes obklopuje, je vyšší než kdy jindy. Máme možnost si vybrat, což nebylo vždy samozřejmostí. Tahle možnost má i svá úskalí v používání, a tak nás zaplavují nové a nové přístupy. Vytrácí se jistota.

Výstava fotografií  CHRISTIANA TODE - Pocity za zrcadlem ve Viničním altánu Havlíčkovy sady potrvá do 30.10.2014

red:jajy / foto:czppraha-jj / text:Ivana Beranová