V LABYRINTU ZPRAVODAJSKÝCH SLUŽEB - JIŘÍ RŮŽEK

KŘEST KNIHY ředitele BIS a pracovníka tajných služeb Jiřího Růžka V labyrintu zpravodajských služeb spojený s autogramiádou proběhL včera 26.3.  v Paláci knih Neo Luxor. Dokumentární paměti ředitele BIS Jiřího Růžka odkrývají čtenářům, co se v této oblasti od listopadu 89 událo a jak by měly zpravodajské služby fungovat pro blaho státu. Jiří Růžek, dlouholetý ředitel BIS a pracovník tajných služeb, napsal knihu, která je dokumentem nedávné doby.

Vložil do ní osobní zkušenost, jak se změnily bezpečnostní složky státu po listopadu 89. Tuto historii předkládá čtenáři v maximální úplnosti a objektivně, i když nezastírá své preference a antipatie.Konstatuje, že politici si prozatím nevytvořili adekvátní vztah k zpravodajským službám a nedokážou je rozumně využívat při politických rozhodnutích. Autor opatřil knihu dokumenty ze své činnosti v BIS a jeho komentáře a poznámky na okraj o lidech a událostech posledních let nepostrádají sympatickou dávku střízlivého humoru.

Na okraj svých pamětí Jiří růžek připsal:

Své vzpomínání na zpravodajské služby dopisuji v době, kdy se v česk ém politickém rybníčku Brčálníku vzedmuly přímo oceánské vlny. Příběh slušného a perspektivního Petra Nečase připomíná antické drama, kde nikdy nebyla nouze o vášně. Vševědoucí Václav Klaus se stal soukromou osobou, nicméně na prezidentském stolci jej vystřídal Miloš Zeman, vždy připravený poučit kohokoli o čemkoli. Ale hlavně žádostivý splatit staré dluhy a ústrky, na něž zřejmě přátelé ze sociální demokracie časem zapomněli; ale rozhodně na ně nezapomněl Šedý vlk, a neprohádám moc, když řeknu, že pan prezident po čertech rázně zamíchá politickými kartami. Bude zajímavé pozorovat, jak zareagují ostatní hráči v téhle již dávno obehrané hře o investituru. Nicméně jsem docela rád, že nemusím tančit na tomhle bále, neboť to už není ani můj bál, ani moje válka.

recenze

Paměti osobností jsou vždy subjektivním pramenem. Ať se autor snaží být jakkoliv objektivní, v praxi to zcela možné není. To, co ale knihy tohoto žánru od sebe liší, je to, zda paměti jsou napsány poctivě, či nikoliv. Ty Jiřího Růžka nepochybně napsány poctivě jsou, jak mohu soudit z těch pasáží, které se týkají období, kdy já sám jsem měl vztahy k tajným službám. Kniha je důležitým pramenem, který je schopen osvětlit mnohé, nejen ze vzniku nových tajných služeb, nýbrž i z obecných rysů české transformace po roce 1989. Ukazuje velmi zřetelně to, co se zřejmě odehrávalo i jinde než v tajných službách, totiž onu směs improvizace, amatérismu, dobré i špatné vůle a nakonec postupné stabilizace, jejíž výsledky byly v mnoha směrech náhodné a většinou pod optimem. To, co považuji za zvlášť důležité, je obraz činnosti tajné služby nikoliv jako vzrušujícího dramatického příběhu, nýbrž jako obraz komplikované a tvrdé práce. Myslím, že by neměla zapadnout ani myšlenka, že naše politické špičky nikdy nenalezly účinný vztah k tajným službám a prakticky nikdy nedokázaly jejich práci rozumně využívat.

Vladimír Špidla

red:fel / foto:czppraha /zdroj:NeoLuxor a nakladatelství Šulc-Švarc s.r.o.