Srdečně Vás zveme na zahájení výstavy

Kurátorka  výstavy: Lucie Šiklová  -  Doprovodný program: ST 6. 6. 2018 v 17 h – komentovaná prohlídka výstavy s kurátorkou a autorkou

Facebook: https://www.facebook.com/events/227470464668380/

Web: http://hollar.cz/aktuality/vernisaz-marie-filippovova-v-nejistote-st-23-5-2018-v-17-h/

Solitérní osobnost Marie Filippovové se pro mnohé objevila jakoby zčistajasna kolem poloviny 90. let. Absolventka (1963) Strnade­lova ateliéru na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze, kterým prošli například generačně o něco starší Olga Karlíková, Daisy Mrázková, Stanislav Kolíbal, Olga Čechová, Alena Kučerová či Rudolf Němec, opustila po absolutoriu z rodinných důvodů Prahu a odstěhovala se do Brna. Tato skutečnost, spolu s dlouholetým pedagogickým působením na umělecké střední škole, ji odsunula na léta mimo povědomí mnohých uměleckých teoretiků i praktiků. Na jejím uměleckém osudu se však potvrzuje čas jako arbitr. Dnes je považována za významnou a výraznou představitelku ztišené komorní i monumentální tvorby na papíře, často ojediněle svobodným způsobem přesahující druhý rozměr do prostoru. V životním období, kdy mnozí skládají účty, její hvězda stoupá, je zastoupena ve většině našich významných veřejných sbírkotvorných institucí, cestuje a vystavuje na pozvání zahraničních galerií.

Její začátky jsou propojeny s literaturou. Slovo a význam jsou jejímu intelektu přirozeně blízké a byly v její tvorbě důležité. V tomto ohledu hrála roli i silná osobnost jejího muže, českobratrského faráře Bedřicha B. Bašuse (1922–2004), stíhaného za předchozího režimu. Marie Filippovová se v Brně věnovala grafice, ilustraci, menším formátům. Především ale učila. Poté, co ukončila pedago­gickou dráhu, a začala se naplno věnovat volné tvorbě, jakoby se probudil, občerstvil pramen. Nevybuchl gejzír, ale tvůrčí proud stále nabývá na síle, tichá jistota (navzdory dnešnímu názvu výstavy) na potvrzení. Marie Filippovová se vyvolnila z úzkého propojení s literaturou a nachází osobitý a na výtvarných trendech zcela nezávislý expresivní, přitom silně koncentrovaný výraz. Bezprostřed­nost výrazu je dosažena s rozmyslem, často si skicuje předlohy, bezpodmínečné úsilí je podobně jako u nejlepších renesančních mistrů cudně ukryto za navenek požadovaným zdáním samozřejmé lehkosti. Vedle dvojrozměrných kompozic středních i malých formátů v posledních letech rozvíjí do prostoru několikametrové lavírované tušové kresby jako monumentální vlny, vztyčuje je jako sloupy, nechává dopadat jako vodopád. Upozorňuje na ohromné maličkosti, vyzývá ke vstupu.

Zásadními pro její kompozice jsou bod nebo skvrna, autorkou prožívané v jejich existencialitě. Bod, jedinec, jsoucno. I za zdánlivě čistě abstraktními živelnými strukturami či uspořádanými rastry je v jejím záměru stále sdělení, člověk, příběh, s jeho konečností i přesahem. V Otevřeném projektu, jenž Marie Filippovová připravila okolo přelomu milénia pro Mezinárodní trienále Majdanek, propichované body znamenaly prázdné místo po člověku. Co člověk, to vpich, dva miliony vpichů, jedna třetina obětí holocaustu, neznámých individualit. Někde mezi nimi možná i židovské děti, s nimiž si jako dítě hrála v Chocni, kde tehdy její rodina bydlela, a jež jí tehdy náhle zmizely v nepředstavitelnu. Holocaust je dnes zpochybnitelný jen cynikovi v tom nejhorším slova smyslu. Mariino výroční V nejistotě – At sea – je však také vyznáním sounáležitosti v oblasti, kde názorová shoda zdaleka není jednoznačná. Nespočet obětí holocaustu tentokrát vystřídala jedna malá černá tečka v moři. Marie Filippovová sdílí houpavý pocit u žaludku se špendlíkovou hlavičkou uprostřed vln, zahalenou v černém šátku. Nemůže ji nezahlédnout a svůj vnitřní postoj k ní nezrazuje, ale navenek zaujímá a vyjadřuje. Má soucit. Vyznává jej skvrnce, jednomu černému puntíku, vycházejíc z hluboce osobního prožitku nejistoty. At sea. V nejistotě. Jako dcera ruského emigranta z dvacátých let minulého století, hledajícího a (na čas) naleznuvšího v tehdejší nové Československé republice bezpečí před sovětským režimem, má pocit nejistoty nikoli vypěstovaný na prvotně vědomé úrovni, ale hluboko v sobě. Vychází z vlastní právě prožívané nejistoty a své velkoplošné vyznání tak vybavuje energií intimního gesta. Marie sama, byť nikoli v roli explicitního uprchlíka, ale na prahu svých osmdesáti let ocitá se na břehu nekonečného oceánu a pociťuje závrať z přibližující se nekonečnosti před sebou. Jako by ona sama houpala se mezi vlnami. Velké a malé dějiny se potkávají. Nejistota stává se nevyhnutelnou jistotou. Nejistota může dovést člověka k zatvrzení, přiznaná a tak na hlavu postavená paradoxně dává svobodu a možnost otevřít se. Druhému i věcem příštím.

Lucie Šiklová

Samostatné výstavy / výběr od 2000: 2018 Jubilanti Hollaru 2018, Hollar, Praha, 2017 Pointy, Galerie Nativ, Praha, 2014 Body
doby, Nová síň Praha, 2013 Suo anno, Topičův salon, Praha, 2013 Pro toto místo, Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem,
2010 Three Cycles (Holocaust, Trees, Manhattan), BBLA, Czech Center, New York, USA, 2008 Retrospektiva, Křížová chodba Nové
radnice, Brno, 2007 Galerie výtvarného umění v Chebu, 2006 Kresby a objekty z papíru 1999–2006, Hollar, Praha, Dopad vodopádu
a stéla, Galerie Kabinet, Brno, 2003 Kresby, Oblastní galerie Liberec, 2000 Jde vlna za vlnou, Státní galerie ve Zlíně, Otevřený projekt
a jiné práce, Památník Terezín
Skupinové výstavy / výběr od 2000: 2017 X a X let Pod sluncem, Městská galerie U Zlatého slunce, Týn nad Vltavou, Norte-Sur-
Este-Oeste, Espacio BOB, Madrid, Španělsko, Nord-Sud-Est-Ovest, Interno 14, Řím, Itálie, 2015 Une mer deux rivages, Galerie Noir
sur Blanc, Marrakech, Maroko, 2013 Grey Gold / české a slovenské umělkyně 65+, Dům umění, Brno, Nitrianská galéria, Nitra, Slovensko,
Jubilanti Hollaru 2013, Hollar Praha, Une mer deux rivages, MACA Asilah-Briech, Maroko, Doma, Gaerie Františka Drtikola,
Příbram, 2011 Terra (non) firma / (Ne)pevná půda, Umělecká beseda, Galerie Kartografie, Praha, 2012 Druhotvary 3, Památník Leoše
Janáčka, Brno, Grafika roku 2011 a Cena Vladimíra Boudníka 2011, Clam-Gallasův palác, Praha, 2010 Pocta Bohuslavu Reynkovi,
Umělecká beseda, Galerie výtvarného umění v Havlíčkově Brodě, 2009 Věčná pomíjivost, Umělecká beseda, Severočeská galerie
výtvarného umění v LItoměřicích, 2007 Vědomí o člověku / Umělecká beseda, Masné krámy, Plzeň, 2005 Dialog mit Prag, Prinz Max
Palais, Karlsruhe, Německo, Privátní pohled /Sbírka Josefa Chloupka/, Dům Pánů z Kunštátu, Brno
Ceny: 1968 Cena za grafiku na výstavě Brněnský salon, 2008 Cena města Brna za životní dílo, 2012 Čestná cena poroty 18. ročníku
celostátní soutěže Grafika roku, 2013 Medaile Václava Hollara za celoživotní grafické dílo, SČUG Hollar
Zastoupení: Národní galerie v Praze, Moravská galerie Brno, Muzeum města Brna, Oblastní galerie výtvarného umění Zlín, Oblastní
galerie v Liberci, Galerie výtvarného umění v Náchodě, Orlická galerie v Rychnově nad Kněžnou, Ministerstvo kultury ČR, Oblastní
muzeum a galerie v Jičíně, Galerie výtvarného umění v Chebu, Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem, Galerie Klatovy /
Klenová, Galerie umění Karlovy Vary, Gallery of Modern Art, Cabo Frio, Brazálie
M A R I E F I L I P P O V O V Á

www.hollar.cz

red:fel/zdroj:TZ Kateřina Slezáková - Vedoucí galerie a tajemnice SČUG Hollar