BLUEFEST 2016 - 16.10. 2016 Lucerna Music Bar, Praha

LIL´ED & THE BLUES IMPERIAL a MR. SIPP poprvé v Praze! Už třetí ročník festivalu Bluefest připravila agentura Liver Music na 16. října do pražského Lucerna Music Baru. Programová nabídka představí tři vesměs mimořádné hudební osobnosti.

Vstupenky na Blue Fest 2016 jsou k dispozici v předprodejních sítích Ticket pro, Goout, Eventim a Livermusic.

Hlavní hvězdou letošního Bluefestu je Lil´ Ed & The Blues Imperials. Jedenašedesátiletý Ed Williams je přední osobností chicagské bluesové scény už od poloviny 70. let, kdy zformoval první verzi své kapely The Blues Imperials. Na kytaru se učil pod vlivem svého strýce, jímž nebyl nikdo menší než jeden z nejstylovějších bluesových slidekytaristů J.B. Hutto. Není tedy divu, že i Edovým osudem se stal kovový váleček, navlečený na prstě, kterým divoce přejíždí struny své elektrické kytary a výsledkem je velmi divoký bluesový a boogie výraz, který si v ničem nezadá s největšími kytaristy tohoto stylu. Přidanou hodnotou Lil´ Eda je jeho schopnost skvěle svoji hudbu prodat na pódiu: show kapely jsou pověstná mocným nápřahem, skvělou komunikací s publikem, ale také značnou porcí nadhledu, jak dobře vědí návštěvníci největších bluesových festivalů Ameriky i světa, jejichž hlavní hvězdou už tři desítky let tato kapela pravidelně bývá. Lil´ Ed & The Blues Imperials vydávají od roku 1986 své desky výhradně na značce Alligator, jež je obecně považována za vůdčí bluesové vydavatelství posledních třiceti let. A Lil´ Ed ve svém neodmyslitelném fezu je jeho rodinným stříbrem.

Druhým zajímavým jménem Bluefestu bude hudebník, říkající si Mr. Sipp. Čtyřicetiletý Castro Coleman bývá také nazýván The Mississippi Blues Child, podle bluesové pravlasti, v níž se narodil a zahájil svoji muzikantskou dráhu. Patří k čerstvým objevům americké bluesové scény, do povědomí veřejnosti jej doslova vystřelilo vítězství v kategorii nejlepšího alba nového umělce v nejprestižnějších žánrových cenách Blues Music Awards, jehož dosáhl za druhé album The Mississippi Blues Child. Hudebník, jehož styl tvaroval odkaz starých mistrů z Mississippi a B.B. Kinga, stejně jako americký gospel, si zahrál menší roli kytaristy ve velmi zdařilém biografickém filmu o Jamesi Brownovi Get On Up v produkci Micka Jaggera.

Evropskou scénu na Bluefestu bude reprezentovat Rakušan Ripoff Raskolnikov, kytarista a bluesový písničkář, který svůj styl odvozuje od velkých jmen žánru, jako byli Blind Willie McTell, Skip James, Robert Johnson nebo John Lee Hooker. Má na kontě zatím čtyři alba, z toho jedno společné s fenomenálním maďarským hráčem na foukací harmoniku Pribojszkim.

Historie Bluefestu

Ročník 2014

Program odstartoval v Rock Café ve 20:00. Řízné kytarové riffy britského bluesrockového mladíka Danny Bryanta rozehrály struny prvního ročníku BlueFestu. Danny Bryant se narodil v Herstfordshire (Anglie) v roce 1980. Naplno se začal věnovat hře na kytaru v patnácti letech již s pověstí zázračného dítěte, o tři roky později se začal hudbou živit. Od té doby odehrál Danny Bryant téměř tři tisíce koncertů po celém světě a setkal se na jednom pódiu např. s Joe Cockerem, Carlosem Santanou, Gregem Allmanem, Buddy Guyem, Peterem Greenem či Mickem Taylorem. To, že Danny Bryant přes své mládí patří k absolutní hudební světové špičce, dokládá mimo jiné i to, že jako jeden z mála hudebníků je přímo podporován firmou Marshall Amplification.

Pořádnou dávku kytarové muziky zjemnila druhá kapela večera – Johannes Benz – do poetiky dálnic, benzínových pump a motorestů. Johannes Benz je alter ego režiséra a dokumentaristy Jana Foukala, který debutoval se svým soundtrackem o alegorické cestě řidiče kamionu. Album One way road obsahující 12 písní z cest bylo příznivě přijato médii i širší veřejností. V silných melodiích písničkáře, který je často přirovnáván k Bobu Dylanovi či Beckovi ho doprovází výrazní hudebníci David Landštof (Radůza, ex Lenka Dusilová...), a.m. Almela (Kafkaband, ex EOST...), Josef Štěpánek (Radůza, Iva Bitová...) a vokalistky Harvei sisters. Johannes Benz se svým prvním albem získávají stále větší publicitu. Jedná se rozhodně o muzikanty, o kterých ještě uslyšíme.

Zatímco v Rock Café začínal Johannes Benz, v Lucerna Music Baru už bylo v plném proudu vystoupení hlavní hvězdy festivalu amerických Roomful of Blues. Veteránská kapela Roomful Of Blues se pyšní nejuznávanější dechovou sekcí v bluesovém světě, a současně je semeništěm muzikantů, odcházejících posléze na úspěšnou sólovou dráhu (Dukea Robillarda a Ronnieho Earla či harmonikáře Sugar Raye Norciu). Za 45 let své existence (od roku 1967) na hudební scéně se stala legendou a vzorem. O čemž svědčí i mnohá ocenění včetně 7 nominací cen Grammy.

„Pokoncertem“ neboli festivalovou afterparty pak bylo vystoupení skvělých blues šraml harcovníků ze slovenského Zvolenu ZVA 12-28 Bandu.

Na kasku parníku zaparkovaném poblíž Železničního mostu v prostoru s názvem (a)void floating gallery se od deváté večerní uskutečnil koncert pražských Charlie Slavík REVUE, kapely jednoho z našich nejtalentovanějších „foukačkářů“ současnosti Ch. Slavíka.

Ročník 2015

Festival zahájil švédský elegán Bror Gunnar Jannson. Hudba tohoto hudebníka se vymyká žánrům. Balancuje na pomezí folku, country, blues i alternativních postupů. Brorova one man show – obsluhoval kytaru a malou bicí soupravu (kopák, virbl a hi hat) – byla pro mnohé z návštěvníků nejobjevnějším vystoupením letošního ročníku. Kombinace dřevních delta slide kytarových riffů a jakoby zvukově pochroumaného rytmického stroje vytvářela zvláštní dojem do navždy se šinoucího retro vlaku. Především hudební provedení rezignující na moderní zvukové možnosti a obracející se zpět do hypnotického světa primitivních zvuků elektrické kytary umocněné Brorovo jakoby přiškrceným vokálním projevem vytvořilo na podiu atmosféru nečekané naléhavosti.

Druhým hostem byl Rusty Wright s kapelou. Rusty Wright, též vynikající kytarista a zpěvák, rodák z Michiganu, si získal obrovskou přízeň publika svým hudebním srdcem, pronikavě upřímnými písněmi a nakažlivými groovy, které ho dostali až do Mezinárodní Bluesové síně slávy jako Mistra Blues. Jeho poslední studiové album bylo čtenáři prestižního hudebního časopisu Vintage Guitar Mag nominováno na album roku.

Rusty Wright na svém pražském koncertu předvedl podivuhodně soustředěný výkon. Kapela hrála nahlas, průrazně a přesně. Přesně šlapající sehraná kapela byla ideálním odrazovým můstkem pro Wrightova kytarovou ekvilibristiku. Ta se rozhodně neutápí ve zbytečných kudrlinkách, ale naopak až rockově přímočará. Je příjemné slyšet nepřehrané kytarové sólo, které se může plně spolehnout na doprovodné muzikanty a naopak se s nimi spojovat a doplňovat a nemít je jen jako podpůrné křoví. Bez jakékoliv lítosti lze říci, že právě vystoupení Rusty Wrighta s kapelou bylo pro návštěvníky opravdovým vrcholem večera. Klasické publikum bluesových koncertů v Čechách se totiž rekrutuje z převažující rockové posluchačské scény. K muzikantům, kteří se silněji otírají o rockové základy, je české publikum tradičně velice vstřícné. V tomto směru byla pozice Brora Gunnara Janssova jakožto prvního vystupujícího nesmírně obtížná. A zvládl ji překvapivě dobře, a kritické pochybující pražské publikum si získal na svou stranu s definitivní platností.

Hlavní hvězdou večera byl americký bluesman Coco Montoya s kapelou. Hudebník, který začínal jako bubeník a léty nepřetržitého koncertování se stal jedním z předních kytaristů a zpěváků americké blues-rockové scény. Montoya, který se „vyučil“ u Alberta Collinse a proslavil jako kytarista Bluesbreakers Johna Mayalla, rychle vtáhl publikum do pestrobarevného světa zvuků vycházející z jeho kytary. Levoruký Montoya, navíc hrající tzv. odspodu nahoru, má rád silné emoce a ty také do své hry vkládá. Jeho někdy až romantická hra na kytaru připomíná letící holubici – krásnou, pohyblivou a plachtící. Krása, kterou se snaží ze své kytary vyluzovat, je chvílemi omamující, chvílemi příjemně nevtíravá, vždy ale zvukově dokonalá. Slyšet hrát Montoyu je podobný poslechový zážitek jako poslouchat Marka Knopflera či Robbena Forda.

red:fel/zdroj:TZ- Zdena Selingerová