PŘÍBĚH SOCHY - výstava sochaře Otmara Olivy na Velehradě
Měsíc před cyrilometodějskou poutí, na začátku června 2016, zahájí obec Velehrad tříletou výstavní expozici o sochaři Otmaru Olivovi, který zde žije a více než tři desetiletí tvoří ve svém ateliéru. V prostorech Turistického centra Velehrad se budou moci návštěvníci seznámit nejen s uměleckým dílem, ale také s důležitými momenty poutního místa, se kterým je jeho tvorba nerozlučně spjata.
„O výstavě jsme přemýšleli už několik let a myšlenka se stala aktuální pokaždé, když u nás doma zazvonili návštěvníci Velehradu s tím, že by rádi viděli sochařův ateliér,“ říká umělcův syn a jeden z organizátorů výstavy Ondřej Oliva a pokračuje, „z rozsáhlého díla jsme vybrali ta, která co nejlépe zachycují široký záběr jeho tvorby. Přednost jsme pak dali sochám, které mají vztah k Velehradu, které jsou pro dnešního člověka nejaktuálnější a zároveň vydávají svědectví o časech minulých i současných. Vystavená díla pocházejí ze soukromých sbírek, ze sochařova velehradského ateliéru a také z galerií.“To, že jsou součástí realizačního týmu společně s odborníky i členové Olivovy rodiny, není náhoda. Velehrad chce totiž sochaře představit nejen z pohledu kunsthistorického a teologického, ale také v kontextu každodenního života a doby, tedy nejen v ateliéru, ale také v rodině, uprostřed přátel nebo na vrcholcích hor.Společně s dvěma desítkami plastik bude součástí expozice i dosavadní životní příběh sochaře a jednoho z jeho prvních děl, a to oltáře velehradské baziliky z roku 1985. Za pomoci videoprezentací se návštěvníci seznámí i se složitým procesem vzniku uměleckého díla od prvního nápadu až po konečnou realizaci z bronzu.
„Jsem velmi rád, že můžeme na Velehradě vytvořit prostor, v němž se lidé budou moci přímo seznámit s dílem Otmara Olivy nejen proto, že sochař je s Velehradem bytostně spjat. Podílet se na přípravě výstavy sochaře, jehož dílo a myšlenkový náboj oslovuje lidi nejen v regionu, v naší republice, ale i v jiných zemích, je pro nás velkou ctí,“ říká starosta Velehradu Aleš Mergental.
Sochař Otmar Oliva k tomu dodává: „Jsem vděčný obci Velehrad, své rodině a přátelům za možnost mou tvorbu na Velehradě takto prezentovat. Jedná se o dílo tak jako tak společné, formované dobou, místem a okolnostmi života, ze kterých se zkrátka nedá vyzout.“
Výstava potrvá až do prosince 2019 a záštitu nad ní převzala Michaela Šojdrová, místopředsedkyně Výboru pro kulturu a vzdělávání Evropského parlamentu. Její organizátoři doufají, že představí nejen dílo jednoho z nejvýznamnějších evropských umělců současnosti, ale také především mladším generacím přiblíží období totality a revoluce tak, aby smutná minulost neupadla v zapomnění.
Sochař Otmar Oliva
Otmar Oliva se narodil 19. 2. 1952 v Olomouci v rodině komunisty pronásledovaného účastníka druhého čs. západního odboje, který odešel do emigrace. Oliva vystudoval Střední uměleckoprůmyslovou školu v Uherském Hradišti /1972/, kde našel přítele a učitele akad. mal. Vladislava Vaculku, a v následujících letech absolvoval Akademii výtvarných umění v Praze /1978/. Za šíření materiálů Charty 77 byl roku 1979 odsouzen a během dvacetiměsíčního věznění se vyhranil jeho křesťanský občanský postoj i spirituální umělecký program. Nalezl nové přátele mezi spoluvězni disidenty.Dojmy z žaláře zaznamenával kresbami, které pronášel k jeho nastávající manželce Olze Olivův obhájce. Ve vězení vznikaly náčrty budoucích soch. Jako politický vězeň přijal nabídku postupně ozdobit figurálními reliéfy 147 produktů zvonařské dílny Laetitie Dytrychové z Brodku u Přerova. Po propuštění na svobodu se v roce 1981 oženil a s celou rodinou se natrvalo usadil na Velehradě, kde součástí jeho ateliéru je i kovolitecká dílna. V 80. letech se sídlo Olivových stalo místem setkávání přátel, kteří ve společenství Refugium Velehrad vydávali samizdaty a pořádali bytové výstavy.Téměř čtyřicetiletá Olivova tvorba zahrnuje solitérní volnou plastiku, mnohdy uspořádanou do tematických souborů, dále obřadní - převážně liturgické - artefakty /jako kalichy, monstrance, svícny, relikviáře, nejrůznější kříže, biskupské berly/, ale i univerzitní a jiné insignie, zvonařské reliéfy i celé zvony, sochařské řešení hrobů, monumentalizující pomníky a památníky, kašny a fontány, pamětní desky a busty, návrhy medailí. Nejen objevným výtvarným pojetím, ale i citlivým umístěním v chrámovém prostoru se vyznačují jeho velké liturgické plastiky a skulptury – oltáře, ambony, svatostánky, křtitelnice, kropenky, věčná světla, velké svícny a poutní kříže. Modernizace je vždy výtvarným dialogem s minulostí.
První oltář a ambon vytvořil ve spolupráci s architektem Tomášem Černouškem do velehradské baziliky v roce
1984. Následovaly desítky realizací v České republice a v zahraničí, včetně chrámu Panny Marie Matky Církve v Mariboru /1993/, papežské kaple Redemptoris Mater Jana Pavla II. ve Vatikánu /1999/, kostela Proměnění Páně v San Miniato Basso v Itálii /2009/. Zatím posledními pracemi jsou kropenka, ambon, oltář a oltářní kříž do chrámu Panny Marie Vítězné v Praze /2015/.
Ve světě Olivu proslavila jeho socha padovského zpovědníka sv. Leopolda Mandiče /1986/. Druhá verze z roku 1994 je součástí vatikánských uměleckých sbírek. K řadě zakázek pro dva papeže patří návrh pontifikační medaile, relikviář, oltářní svícny a kříž. Jeho díla však najdeme i ve volné krajině v Himalájích, na Ostrově sv. Jiří v Antarktidě, v Tatrách, Krkonoších, Jesenících. Zatím poslední velká figurální socha sv. Zdislavy byla osazena v Křižanově /2015/.
Mezi díla určená do historických městských areálů patří Fontána Pramen živé vody sv. Jana Sarkandera na nádvoří Sarkanderia v Olomouci /2007/. Řada podobných prací byla inspirována častými pracovními pobyty výtvarníka v Římě. Ve Věčném městě se často setkával a radil se svým životní přítelem kardinálem Tomášem Špidlíkem. Jako poslední poctu zvěčnělému rádci Oliva ozdobil desku jeho sarkofágu ve velehradské bazilice.
O sochaři existuje rozsáhlá odborná i popularizující literatura a četné filmové dokumenty. Průběžně vystavuje a jeho díla jsou zastoupena ve fondech českých i zahraničních galerií a v soukromých sbírkách.
Je držitelem Ceny Masarykovy akademie umění, Pamětní medaile třetího odboje, Řádu sv. Cyrila a Metoděje, Ceny Zlínského kraje Pro amicis musae, Ceny Olomouckého kraje za přínos v oblasti kultury za významný počin v oboru výtvarného umění.
red:fel/ zdroj:TZ-Zdena Selingerová